Velikonoční přání
O velikonoční vigilii bude jáhen ve starobylém chvalozpěvu Exultet mimo jiné zpívat: „Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou krví. Ó, šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!“ Jsou to velmi odvážná, ba riskantní slova starověkého církevního spisovatele (podle jedné z legend dokonce sv. Augustina). Jinak řečeno: nebýt Adamova hříchu, Vykupitel by (zřejmě) na naši zemi vůbec nepřišel. Věčné Otcovo Slovo by zůstalo u Otce.
Všichni dobře víme (a alespoň občas na vlastní kůži cítíme), jaké jsou následky Adamovy viny, jíž jsme nechtěnými dědici – jakoby nikdy nekončící řetězec hříchu, bolest, rozdělení, nemoc a nakonec smrt. Jsme tváří v tvář tomu všemu ochotni prohlásit tuto Adamovu vinu za skutečně šťastnou? Nebo (opět jinak řečeno): stojí nám Ježíš za to všechno?
Jestliže ne, jsme snad lidmi zbožnými, nábožensky založenými. Ale to je tak všechno. A to je málo.
Jestliže ano, pak jsme skutečnými křesťany, tedy lidmi bytostně patřícími Kristu. V jeho utrpení, ale i v jeho slávě.
Požehnané Velikonoce Vám přeje Váš P. Hugo, O. Praem., farář