Křest je první a pro spásu nejdůležitější svátost. Je to brána do církve, ke všem dalším svátostem a k životu věčnému. Křest se uděluje ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Člověk přichází na svět tak, že se narodí. Tak se stává dítětem svých rodičů a členem lidské společnosti. Denně se rodí na Zemi statisíce nových lidí. Tím lidstvo roste a zajišťuje svou budoucnost.

Také Boží rodina na Zemi musí růst a zajišťovat svou budoucnost. Děje se to svátostným způsobem skrze křest. O tom mluvil Ježíš už na začátku svého veřejného působení. V Jeruzalémě měl tajnou rozmluvu s členem velerady Nikodémem. Při ní řekl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“. Na námitku, že to přeci není možné, řekl: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího“ (J 3, 3-5).

Po svém zmrtvýchvstání Ježíš shromáždil své apoštoly na jednu horu v Galileji a tam jim řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem Vám přikázal. A hle, já jsem s Vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku“ (Mt 28, 19-20).

Výraz „křtěte“ v původním textu evangelia znamená „omývejte“. Je to obřadné omývání ve jménu Trojjediného Boha. Naše „křtěte“ vyjadřuje účinek tohoto omývání – zapojení do Krista.

Křtem se člověk znovu rodí, a to nadpřirozeně. Působením Ducha svatého se zapojuje do Božího života a stává se Božím dítětem. Zároveň se zapojuje do Krista a stává se jeho tajným údem a účastníkem na na jeho úřadě prorockém, kněžském a pastýřském. Tím je zapojen do Božího lidu – Církve. Je jejím členem se všemi právy a povinnostmi.

Křest ruší tzv. „dědičný hřích“ – nedostatek milosti posvěcující – zaviněný hříchem prvních lidí. Má-li křtěný osobní hříchy, tak se mu také odpouštějí. Zároveň Duch svatý vkládá do duše určitou snadnost věřit v Boha, doufat v jeho pomoc a milovat ho. Mluvíme o vlitých ctnostech víry, naděje a lásky, které nazýváme také božskými ctnostmi, protože nás úzce spojují s Bohem.

Kdo byl pokřtěn a stal se Božím dítětem, nemůže už tuto skutečnost ze svého života vymazat. Může být jen buď dobrým nebo špatným Božím dítětem. Také nemůže zrušit skutečnost, že je křesťan. Říkáme, že křest vtiskuje do duše člověka nezrušitelné znamení křesťana a je první ze 7 svátostí katolické církve. Křest je podmínkou k přijetí kterékoliv jiné svátosti.

Křest je udělován ve mši svaté, pokud nejsou jiné závažné důvody. O křest žádají pokřtění rodiče dítěte (alespoň jeden z rodičů musí být pokřtěn). Při křtu se rodiče zavazují k tomu, že dítě vychovají ve víře, a že jej budou vést slovem i příkladem svého života k tomu, aby žilo dle Božího zákona.

Každé dítě má mít také kmotra, kterého rodiče vybírají a musí splňovat tyto požadavky: musí být pokřtěný a biřmovaný a pokud žije v manželství, tak církevně uzavřeném a vede řádný křesťanský život.

O křest je nutné požádat pana faráře alespoň měsíc předem a vyplnit tento křestní zápis a přiložit neověřenou kopii rodného listu dítěte.